Ohlédnutí za exkurzí do Alp
Ohlédnutí za exkurzí do Alp
Začátkem školního roku se konala cykloturistická exkurze do Alp, které se zúčastnilo deset žáků z 8. a 9. třídy. Jako místo pobytu byla zvolena česká chata Hausalpin na náhorní plošině Tauplitzalm. Místo ve výšce 1700 metrů nad mořem, obklopené nespočtem turistickým stezek a cyklotras ideálních pro jednodenní výlety. Jedinou „nevýhodou“ tohoto místa je, že při výjezdu na kola musíte sestoupat na 10 kilometrech zhruba 1000 výškových metrů, což je pohoda, problém nastává při návratu J První den byl vycházkový, kdy byla po příjezdu a ubytování pouze vycházka na nejbližší vrchol Lawinenstein, kde se žáci seznámili s okolím chaty a nejbližšími kopci a údolími. Druhý den se konal cyklistický výlet k jezeru Grundlsee, spojený s koupáním. 28°C vzduch, nějakých 19°C voda, která je nádherně čistá … ideál. Při návratu však dostali mladí cykloturisté šanci poznat již zmíněnou Alpenstrasse a seznamování s ní zabralo některým téměř 3 hodiny. Kdo však tuto cestu nevyjede, jako by v Tauplitzalmu nebyl. Tudíž, motivace byla velká, cíl jasný. Zdolali všichni.
Třetí den jsme odložili kola, šli prozkoumat náhorní plošinu Taupliltzalm a vystoupat na Grosse Tragl (2184 m.n.m.). Byl to celodenní ne úplně jednoduchý turistický výlet, který byl však za absolutně jasné oblohy a zakončený opět koupáním v křišťálově čistém horském plesu. Při příchodu na chatu však už byla u některých znát únava a bylo jasné, že další den bude odpočinkový.
Den č. 4 – výlet do Hallstattu. Zhruba 40 km vzdálené městečko Hallstatt, známé díky své architektuře a malebnosti, na břehu jezera Traun, jsme zvolili jako náš cíl ve čtvrtém dni pobytu. Dopravu do Hallstattu dodávkou uvítaly zejména holky. Pro kluky to byla ale nepředstavitelná věc, a tak jsme museli skupinu rozdělit. Jedni se vezli, druzí posilovali sportovního ducha na kole. Po setkání obou skupin následovala procházka městem, zhruba hodinový rozchod a opět koupačka ve zmíněném Traunském jezeře, které je díky průměrné hloubce 95 metrů nejchladnějším ze všech zdejších jezer. Teplota vody nepřesahující 15°C však není nic, co by od koupačky naše mladé sporťáky odradilo, a úspěšně tak sklízeli obdivy kolemjdoucích a poléhajících lidí na pláži.
Předposlední den byl naplánován opět v sedle kola. Tentokrát bylo, jak jinak, cílem jezero Ödensee. Zřejmě nejpohodovější ze zdejších jezer, ukryté dole v údolí v hustých lesích. K tomuto jezeru vedou na posledních několika kilometrech dvě cesty. Jedna rovinatá po asfaltu, druhá, značně náročnější, po lesních cestách, jejíž součástí je i výrazně technický sjezd přes kořeny, kameny a bláto – dobrodružství a zážitky však zaručeny. Žáci dostali na výběr s tím, že ale pojedeme všichni společně. Volba byla jasná, dobrodružství převážilo nad pohodlím J Sjezdová část nezklamala a zážitků bylo plno. Po příjezdu k jezeru se šlo do plavek a následovala asi tříhodinová koupačka, lenošení na zdejším molu a opalování. Po nabrání sil jsme vyrazili zpět. Tentokrát pohodově po asfaltu. Třešnička nás teprve čekala. Alpenstrasse nezmizela a zhruba po hodinovém šlapání byla opět před námi. Žákům jsem slíbil, že šlápnu do pedálů, navrchu vezmu dodávku a pro případné odpadlíky přijedu. Někteří jasně avizovali, že to bude potřeba. Všichni se nakonec nechali vyhecovat alespoň k tomu, že zkusí zdolat přinejmenším malou část. Před vrcholem mně volal Roman, druhý z dospělého doprovodu, že to některé holky zabalily v první zatáčce, ostatní pokračují. Na chatě se tedy převlékám do suchého, beru nějaké sladké pití a tyčinky. K mému překvapení před parkovištěm potkávám Ondru Knotka a o nějakou minutu později Viktora Mikulce. No, zvládnout tento hnusný kopec zhruba za hodinu, tak to klobouček. Ještě víc žasnu, když zhruba v ¾ kopce potkávám Nikču Mošťkovou, která odmítá odvoz. Stejně tak další kluci. Všem dávám jenom pití a nějaké sladké. Nakonec ani první zatáčka nebyla pro zbytek holek tou poslední a bojovaly. Domluvili jsme se, že v polovině je naberu a vyvezu. Po příjezdu a svozu všech na chatu bylo znát, že pohybu máme za sebou už hodně. Na poslední den jsme tedy naplánovali pouze delší procházku po náhorní plošině Tauplitzalm a opět nějaké koupání. Ani poslední den nebyl, co se týče počasí jiný, absolutní azuro a krásně teplo. Sbalení jsme byli už ráno, a tak po příchodu k chatě, jsme zhruba kolem 15. hodiny nasedli do aut a vyrazili směr domov.
Byla tak zakončená akce, kterou osobně považuji za nejvydařenější ve své dosavadní praxi. Vyšlo snad všechno. Skvělá parta sportovně laděných žáků, jako vždy skvělý servis na chatě, bez zdravotních komplikací a k tomu všemu, když se přidá počasí, které jsem tam za posledních asi 15 let nezažil … Co víc si přát?!
Závěrem tohoto reportu bych chtěl velice poděkovat Lence a Radkovi Mikuškovým, kteří zajistili jednu dodávku a obě dodávky odřídili. Druhé díky patří vedení obce za zapůjčení druhé dodávky. Super práci odvedl i druhý vedoucí Roman Mach.
Díky i všem, co se zúčastnili. Bylo to moc fajn J
Seznam účastníků:
Daniel Trbola, Ondřej Knotek, Martin Kahánek, Viktor Mikulec , Edita Mikušková, Šárka Ulčíková, Lucie Švestková, Lucie Matušíková, Nikola Mošťková, Pavla Buráňová
Vedoucí: Roman Mach, Libor Trtek
